Zahraniční bitva 1:1

Čas běží. Vlastně se spíš řítí. Skoro bych někoho podezírala, že mi ho prachsprostě krade. 

A jestli se bojíš nebo zdráháš vycestovat, tak čti.

Je to jako včera. Místo na stranu řidiče, sedáš na sedadlo spolujezdce. Jediná trasa, kterou znáš z hlavy je k autu před barákem. Hystericky brečíš pokaždý, když ti nejde zapnout navigace. A když za „good morning“ věta pokračuje, je ti špatně od žaludku.

No a teď seš tady. O čtyři měsíce později. Dobře, tak já jsem. A kde, že teda jsem? Otvírám si účet v bance (ten u HSBC zdá se být tím pravým). Zařizuji číslo pojištění (takzvané National insurance number). Jezdím se psem k veterináři a s autem do servisu (Rover opravdu není ta nejlepší volba). Jo a taky třeba obcházím sousedy kvůli náhradnímu klíči od domu, ale o tom jindy.

Nic extra, říkáš si? Ba ne, úplně naopak. Když si v zahraničí, každý sebemenší úkon je úspěch a velký krok vpřed. Každý den narážíš na situace, které tě motivují a postrkují dopředu. Nemluvě o lidech, kteří ti rozšiřují obzory. No a vzhledem k tomu, že ke štěstí a oslavě stačí i tak málo, jako registrace u lékaře, tak bacha na bubliny. 🙂

Bloody Rosa

 

Funny I have no idea WHO

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *