Nutkavá potřeba psát. Dlouho se to nestalo (a ne, není to proto, že mám mýt okna :)). Vlastně spíš naopak. Do každého psaní se musím nutit. Vlastně jsem se nutila i do toho, abych ráno vstala z postele.
Každý to znáte. Možná nástup chladných, šedivých dní? Možná tma, do které ráno vstáváte a večer s ní chodíte domů? Konec roku? Všechno dohromady s sebou nese únavu, nechuť, úroveň energie na bodu mrazu.
Realita
Srážka s realitou je tvrdá. Dneska, pět měsíců po návratu z Anglie vím, že život, který jsem tam vedla, se dá přirovnat k pohádce. Opravdu. Skutečné starosti kdesi v dáli a já byla svobodnější než ten nejsvobodnější pták. Bezstarostná. Klidná a vyrovnaná.
Čas tam strávený, znamenal hodně. Zejména v oblasti přemýšlení o životě a o sobě samé. Tam jsem začala poslouchat své srdce a začala snít. Dělat to dřív, sotva byste mě našli, jak studuji kriminalistiku. Osobní rozvoj mi tehdy nic neříkal.
„Nevěřte nikomu, kdo říká, že něco nedokážete. Dokážete cokoliv, čemu věříte.“
Někteří lidé dospějí, vystudují, nebo třeba ne. Najdou si práci, partnera, mají rodinu. Někteří si vezmou hypotéku a postaví dům, někteří dům zdědí a další žijí celý život u někoho v podnájmu. Vychovávají děti, v lepším případě milují partnera a žijí. Co dělají, není prioritou. Hlavně, že jim práce vydělá na chleba. Mnohokrát jsem si přála být jednou z nich. Prostě si spokojeně žít. Brát život takový, jaký zrovna je.
A pak jsme tu my, ta druhá skupina. Ve chvíli, kdy mi začalo docházet, co to je život, mě ze spaní budí stejné věci. Proč tady jsem? Co je mým posláním? Co bych měla dělat, abych se cítila skutečně naplněná a šťastná?
Motivace
Už tolik let si říkám, že se nechci jednou otočit a být zklamaná z toho, co vidím za sebou. A jediným způsobem jak toho dosáhnout, je najít samu sebe. Aspoň si to myslím. Jen, když najdete sami sebe, můžete žít v pravdě. Můžete se věnovat tomu, co Vás činí šťastnými. A jen tak, že budete šťastní sami, můžete šťastnými činit i ostatní.
A z toho důvodu se v dalších měsících, možná letech budu věnovat psaní. Psaní o osobním rozvoji. Nemůžu napsat příběh o tom, jak to funguje. Od toho tu teď máme třeba Katy Yakshu (www.katyyaksha.com), jihočešku, která ví, o čem mluví. Ještě nemůžu psát o tom, jak jsem dosáhla všeho, čeho jsem chtěla. Jsem teprve na začátku a vím, že je přede mnou dlouhá cesta. Už jen překopat vlastní návyky, sklon ke vzdávání se předem, návyk odkládat všechny nepříjemné věci.
Výzva
Ale jednou mě trápí smysl mého života, tak prostě musím! A pokud na něj přijít nemám, tak se chci ve třiceti otočit a vědět, že pro jeho zjištění dělám maximum! A nikdy to nevzdám.
Jak dlouhá je to cesta? Nevím. Ale pokud i vy chcete změnit svůj život, můžete tu cestu podniknout se mnou. Chci prostudovat moudra a zkušenosti šťastných. Nechat se jimi inspirovat a vést. Takže pokud se chcete přidat, vítejte. Dneškem započala cesta za lepšími zítřky.
M.