aneb sama sobě válcem
Svátky. Několik dní doma (v mém případě dost dní). Bez větších povinností. A stejně vyšťavená jako pomeranče z Uga.
A kam sakra zmizela ta obří hvězda, dealer vitamínu D? Odjelo Slunce oslavovat Silvestr na vesmírné Bahamy a nechalo nás napospas tmě a zimě?
S mraky připluly myšlenky. Čtěte. A klidně se ptejte. Nebo ne. Jak chcete.
Většina projektů, nápadů, plánů, záměrů i snů pohoří na jedné věci. Málo času, říkáme si. Málo energie, pociťujeme. Frustrace, protože nemáme ten čas a energii. Na to, co bychom měli. A už vůbec ne na to, co chceme. Máme v těle černou díru, která žere to pozitivní a na oplátku fluše bordel?
Většina z nás žije v neustálém stresu, pod tlakem. Odpočinek bereme jako přežitek. Jako čas, který jsme mohli/měli strávit jinak. Jsme z toho v pr****. Odpočinkem provází pocity viny. Nebo se dostaví bezprostředně po něm. A tak vlastně neodpočíváme, psychicky. Věnujeme se věcem, které nás netěší, zato vyčerpávají. Nebo neděláme nic. Třeba projíždíme Facebook. NIC!
Jak s tím životem sakra naložit. Vstáváme na poslední chvíli, po práci nakupujeme, uklízíme, vaříme, koukáme na televizi a do telefonu (často). Čerpáme energii teď a taky si jí půjčujeme z příště. Máme povinnosti. Nebo si myslíme, že je máme. Děláme co musíme, co bychom měli, co je správné a opomínáme to, co bychom dělat chtěli.
Tohle všechno má sakra velký vliv na kvalitu našich životů.
Válcujeme sami sebe
Tak například já. Nespočítala bych, kolikrát jsem začala cvičit, běhat, kolikrát jsem s něčím začala. Nebo hůř, chtěla začít. Ale jak rychle jsem začala, tak i skončila. Zhruba rok si říkám, že budu pravidelně psát. Jednou není čas, podruhé není o čem, potřetí není chuť, počtvrté už na to radši nemyslím. Se cvičením je to snad ještě horší.
Čas a energie. Dvě entity, které jsou pro mě asi takový problém jako pochopení genetiky. Hodně velký. Neustále se snažím vyřešit, jak to vyřešit. Nepotřebuji diář. Udělejte ze mě diář! Napiště co a kdy mám dělat. Rozdělte den na etapy, kde bude všeho dost a zároveň přiměřeně.
Něco jsem odhalila. Třeba to tak máte taky?
Můj největší problém spočívá v plánování. Vytisknu si cvičební plán, vybarvím si políčka, podtrhám i to co v plánu není. Plán nalepím na lednici. A??? A to je všechno. Připravím si témata, o kterých bych chtěla psát. Naplánuji, co všechno chci o daném tématu zjistit, jak by to mělo vypadat. A??? Tím to končí… Láska k plánování zabíjí vlastní činnost! Kdybych všechen ten čas, který při plánování strávím, věnovala vlastní činnosti, tak mám blog plný článků a na břiše pekáč buchet.
Zahazuji jak čas, tak energii. Něčím, co je efektivní asi jako instruktor plavání na Sahaře.
Takže jinak. Kašlu na připravování si témat, o kterých bych chtěla psát. „Tvorba návyků, které zlepší život“. HAHA! Já budu ty návyky budovat. Hned teď! A výsledek? Tak ten právě čtete.
M.